Master's Hammer Formulæ 1. Den nicoty Ze kloak jepic vyhřezl den narazil čutoru opalisující s jedovým sykotem rozlévá hlen jenž hasí jiskry marně doufající. Již nad ránem začalo smrákat na očích popel v kraji slzavém hoch košilatý zkouší tu krákat kancionálu stránky čpí mrdivem. Pávi na kupolích malachitových i vy, stíny v jeskyních z porfyru co věští váš pisklavý smích? Inhalujem prasátka fosforu! Syt myšlének tokem cizopasným pavouk z míchy mok života ssaje rod zkažený strachem bledne a tlí v úhor spálený se ubíraje. Zběsile chlístá příboj své bomby vlnu za vlnou poštu lahvovou oceán vyšklebil hekatomby z mrtvých metropolí vodu hrobovou. Soustava čidel na tykadlech hlásí přistáváme, už je tu čisto příroda procitá do nové krásy nastal den, kdy chcíplo lidstvo. 2. Maso z kosmu Když není co žrát, tak oči v sloup obracíš co na tom nebi, co tam tak hledáš? proteiny, enzymy, svalovou hmotu když žaludek hraje neveselou notu. Kdys gaučové skot naháněli v pampách zelených se brodívali dnes řezníci se svými ostrými noži se do kosmu temného noří. Přivezli vzorek na uzeniny z vesmíru jenom ty střeva, ty budou lidský zažívací trakty mimozemšťanů se totiž nedaj použít na klobásky! Sbor asketů radikálních nabádá k odříkání vzorek chová v karanténě námrazu má na anténě. Náhle ranný hnis tu chlístá, vzorek se pohnul z místa oklepal jest námrazu a rozšiřuje nákazu. Odpoutá se od postele a vykuchá své trýznitele ulomené zahrocené tyče rozpářou břicha jako míče. Když zelenou fašírkou vycpal jejich střeva z žebříku rakety seskočila Eva malátná jako ten dutý had – chobot, z nějž cestou stihli fetovat. Zde chléb, tam víno, plná jezera leč na stole krvavém je stále mezera sonda lovecká nejde opravit musíme si něco tady ulovit! Snáší se nad námi supové již a na vysokém vrchu se viklá kříž hledíme na jeho sokl zespoda toť na věčnosti rajská svoboda. Ejhle, ranný hnis tu chlístá, vzorek se pohnul z místa oklepal jest námrazu a rozšiřuje nákazu. Odpoutal se od postele a vykuchal své trýznitele měli břicha jako míče, plná morálního kýče. 3. Votava Nad mostem se tyčí hrad pod ním teče Vltava na tom mostě maluje Antonín Votava. Nejen tvrdým chlebíčkem také duší stonavou trpí pro své umění a umírá únavou. Zkus rozesmát smutnýho čerta když zimničný zažívá třes já v termosce šamanský elixír mu před svítáním dones. Zkus rozesmát smutnýho čerta co štětec svůj třímá v pravici přiveď mu chlípnou čertici černým pižmem smrdící! Jednou jsem s ním prohodil neúplnou větu jeho pohled sledoval za mnou ptáky v letu. Viděl dál než mnozí z nás čímkoli jsme byli sjetý věřím, že mi drží místo tam v záhrobí u palety. Zdálky se směje veselý čert a spletence umrlců prohlíží co plavou na řece pod mostem a nafouklí do sebe naráží. Zdálky se směje veselý čert když mokvají těla modernistů po záhadné epidemii těla se fláknou na pitevní stůl. 4. Shy Gecko Přístřešek z šíleně zasraných rezatých vlnitých plechů zpocených slizem za okamžik se tam má odehrát setkání s dosud neznámým hmyzem. Na stěnách visí amulety, o jichž významu se neodvážím ani pomyslet ze tmy žába mi skočí přímo na tlamu kol uší šustí stovky křidýlek. Shy, shy, arrrgh! Na tlapkách přísavky pro každý povrch stěn na očku membránovou mžurku měňavku až zapnou proud, já stínem osmělen vyhledám škvrkající žárovku. V jejím svitu já dobrý přehled mám po cestě světlem teplem oblepen nechoď tam, jde vo kejhák chrobák osminohý hluchý jest a nadržen. Shy, shy, arrrgh! Ten basák je snad hnusnější než netvor cukrouš, to vám povídám jednomu by zvlhnul řitní otvor já ovšem vražedný mám plán. Cesta ke světlu končívá smrtí na špičce mého jazyka a komu se to v záhrobí vrtí zbývá specielní nekroplastika. 5. Arachnid Hospodyně v okně sedí loupe suché brukve po špaletě pavouk leze s pětkrát větším IQ. Ze zadku si vlákno vine od konsole podél zdi komposice přenádherné mapy dávných souhvězdí. V tvorbě jeho umělecké matrona naň nevraží na břiše má pytle slizké pod tím tučné závaží. Mokrým hadrem kazí dílo odporem se chvěje pavoučka i s jeho sítí do záchoda leje. Vodopád lemuje díru na dně malstömu hluboko v srdci víru slyšíš ozvěnu uplnulých kořistí i hubených let živel duši očistí a vyvrhne zpět. Ze záchoda do Samsáry karma zvíře nese zmutovaly siločáry obří pavouk jde sem. Monstrum stojí na zápraží když bába přišla z pole hmyzím hlasem suše praví: „měníme si role“! Vodopád lemuje díru na dně malstömu hluboko v srdci víru slyšíš ozvěnu uplynulých kořistí i hubených let živel duši očistí a vyvrhne zpět. 6. Všem jebne Všichni z týhle kapely se zbláznili a kdo se s náma namočí, tak tomu jebne taky. Vyběhneme do lesa v noční košili a budem si hrát na přízraky. Na stromech zpívat hlasy pomatených vyžlat sošky woodoo z temné massy žabikuchem pižlat. Křepčit zvrhlé chorovody v spirále či kruhu v skalách číhat na nimrody se strašlivým hu-hu. Húúú, húúú! Napíšem si role dětí, superhvězd i nul látek proti procitnutí máme plný stůl. Svatá Blbost – požehnaný motor hnací zajistí nám nekonečnou imaginaci. V těžkém člunu domorodců opuštěné pláže navštěvovat v podroušení jak zákon káže. Skákat z lodi nekotvené na otevřeném moři Beneš Knüpfer do hlubiny dychtivě se noří. Júúú, júúú! 7. Biologické hodiny Staré kyvadlo připomíná mi pásový dopravník na okraji jámy ve které hnípají zlobiví tchoři kteří občas s námi hovoří. Odejití do nežití kterýho se každej štítí cožpak teprv když odtamtud přijde nás To navštíviti. Provazochodec nad hrůzou bezednou na struně ze svého snu utkanou mistrně zatím tu balancuje byť zdola se massa pošklebuje. Před pádem jistým jej chrání napětí nadhvězdných plání jakmile dolů však pohlédne na strunu pevnou zas dosedne. Biologické hodiny teskně bijú ůůůhůůů hůůůhůůů jak staré pendlovky v krematoriu. ůůůhůůů hůůůhůůů Šetři si má milá veškerou něhu ůůůhůůů hůůůhůůů pro společnost přátel žehu. Zasloužilému bardu dali slovo by stokrát skloňoval jméno umrlcovo než naladil svou akustickou kytaru všichni dávno chtěli zmizet do baru. Sešli na mě hladomor, diaré i lepru vystav moje ledví arktickému větru do vany dej mi piraně a ke dveřím postav gorilu uchraň mě jen Pane, blábolení debilů! Biologické hodiny teskně bijú ůůůhůůů hůůůhůůů jak staré pendlovky v krematoriu. ůůůhůůů hůůůhůůů Šetři si má milá veškerou něhu ůůůhůůů hůůůhůůů pro společnost přátel žehu. 8. Phenakistoscope instrumental 9. DMT V džungli rozšířeného vědomí žije Dimethyltryptamin nehynoucí. V úkrytu ve křoví po dvojité šroubovici v psychomagickém herbáři pracují noví brouci. Kobrou uhranutý vůdce v náručí zvrhlé královny studený ohněstrůjce červ z vyhořelé knihovny. Kreatury ve tmě úplné pod tlakem sta tisíců atmosfér medůzy a krakatice průhledné lesklý šlem od hadích her. V džungli rozšířeného vědomí žije Dimethyltryptamin nehynoucí připomněl mi jak jsme musili pazourkem kožky tlouci. Je to král duchů v naší mysli čtoucí. Líznul jsem si proudu světla stéká stále níž a blíž spirála dlouhá mi v mozku četla: jsem ráda, že se nebojíš. Tak dej mi ruku a svlékni šat vidíš, už předeš jako kotě jsem tvá touha, jsem tvůj kat nad propastí nakopnu tě. 10. Podburka Čtyrycet černě zahalených stejnokroj chtíč ohlídá z jediné odér náhle dých – radiace libida. Hoj, ty černá potvůrko co to skrýváš pod burkó? Kotlety a macesy nevěříš-li, sáhni si. A taky lajnu, dlouhou, bílou, eunucha pošlem si pro rum chci být tvou vílou s naběhlou žílou vejdi, vejdi v můj dům. Mám tušení že něco není v pořádku nechci však přijít o další pohádku fragmenty koster trčí tu do noci – vyhaslí sexuelní otroci. Hoj, ty černá potvůrko co to skrýváš pod burkó? Klobásku aj okurek a opuštěný pahorek. Když půlměsíc mi kýval šakal štkal i bez vrků chtěla, abych se díval s řetězem na krku. Ráčejí vědět, pane můj je nás víc na jeden chuj proto svádí svaté boje automatické masturbační stroje! 11. Jazyky Kolik řečí znáš, tolikrát jsi zvířetem Houbo, Liáno, Kaktuse, odhalte mi přec co bekem svým tur vštěpuje dětem o čem si zpívá krahujec? Další dvéře v mračnu nekonečných chodeb všeprostupující Bylina nám otvírá ze trouchnivé bídy buňkám zavel v odlet nechť neuron zjasní, marš do díla! Naším údělem je postupné procházení formami veškerých pozemských tvorů. Nevyčerpatelné jsou archivy psýché pro universální embryo quodlibet: chromosomy sudé či liché? Provisorium omnio! Vrůstám právě do duhově metalického těla jak hedvábná Miss Necropolis modré rty orosené jedem měla když tančila v záři aurory borealis. Jejím úkolem je oblouzení podroušených bohů hluboko v galaktických pajzlech. Z hermetických hrnců páry unikají mlhy v údolích jiskří svitem hvězd na nemocných frekvencích duše blikají v každé z nich jiný kód pomatený jest. Somnambulní Hybatel po divokém tahu s vesmírnými flundrami pil éter do dna žijeme s ním od té doby ve složitém vztahu popletl si láhve s DNArrrggghhhh. Naším jazykem je chroptění zasviněných oblud hluboko v bažinatých hvozdech. 12. Durga chce pít Ještě jsou na světě národy jež praktikují krvavé obřady znají moc tisíce bohů a duchů ohně, vody, země, vzduchu. Ještě jsou na světě gháty kde koná se rituál Sátí bez soucitu, zbytečných herezí nad smrtí vesele vítězí. Ještě jsou na světě bludaři jejichž předtuchám nikdo nevěří pozdě pochopí otroci, že to jsou vlastně proroci. Ještě tu jsou kastovní systémy co drží nízkost při zemi odlišnosti vyčísleny a v amuletech zapouzdřeny. Durga chce pít má žízeň a bude jí hasit Durga chce pít kdo bude obětován dnes? Durga chce pít teď kňučíš, chceš se polepšit Durga chce pít jímá tě hrůza, smrtelný děs. Ještě jsou na světě hlubiny čarovné lesy a kotliny. Nejhezčí duše skupenství jest exthase nebezpečenství! V palácích v horách ze zlata divoká kosmická zvířata tam v hypnotických visích sladce bych jednou vydých. Durga chce pít má žízeň a bude jí hasit Durga chce pít kdo bude obětován dnes? Durga chce pít teď kňučíš, chceš se polepšit Durga chce pít jímá tě hrůza, smrtelný děs. 13. Rurální dobro Medonosné louky činorodý lid krájí smažené brouky olizuje mačety břit. V člunech s pevnými stěžni z nezkrotných tropických dřev hlídá své teritorium svatyně i chlév. Hledí zavřenýma očima v objetí zemité něhy cítí kde je bažina a kde jsou pevné břehy. Rurální dobro, hoří gháty a na nich předků černý hnáty nic nesvítí, nejsou tu dráty jen lektvary, výluhy a maceráty. Přimknul se kmen k hlíně havěť z lodyhy pije čistá jak panna v klíně svastika s námi tu žije. V míru před všemi věky přišla jsem se Sluncem proto tam má ty fleky odtamtud vyvržena jsem. Zavřeným okem teď hleď: prostor se rozpíná milion světelných let měří už moje ramena. Rurální dobro má tvář hrůzy zmalovanou jako kurva ještě že ji vidím rozmazaně – to zas ten sviňák durman. Přijeli chlápkové z města přivezli plány a kolíky tudy prej povede cesta a támhle nový podniky. Na kopci starej šaman spí čarovnou mocí pomůže nám z poustevny vysoko nad roklí volá: „děcka, už na tom dělám!“ Ze křoví vyletí tygr a kobra ochránci rurálního dobra zabíjí rychle, už hoří gháty a na nich cizinců špinavý hnáty. 14. Ukolébavka Zpívám ukolébavku zázračnému dítěti co přijde na svět z lůna bezměsíčných stínů na sabat fantómů spratek z hrobu vyletí prvním dechem sfoukne dvoumetrovou hlínu. Vidím tvůj sen, podivuhodný cherubíne s tváří zjizvenou meteorickými ametysty z neutrálního výrazu zvolna se vyvine profetická vise vyvrhlého okultisty. Zpívám ukolébavku částečce dýmu nad pohřebišťem světců vzývám křesadlo zapaluji buvolí trus pod kotlíkem kde ONI budou klohnit metafysické žrádlo. Na vrcholech zřím hornin živoucí povahu vzdor teplotám blízkým absolutní nule i v neodvratném sesuvu ledovců rozvahu jež představují plíživou hrozbu těm dole. Ze zakletí v krutých hradbách insomnie tě vysvobodí hypnotické árie: neend bachche, sone jaana neend bachche, sone jaana. Z magické mlhy vůkol zvolna se nezřetelně zjevují silhouetty a významně mlčí ze škeblí gigantických cosi fixuje mě závratné útesy vytřeštěných očí. Ze zakletí v krutých hradbách insomnie tě vysvobodí hypnotické árie: neend bachche, sone jaana neend bachche, sone jaana. 15. Aya Stačí se napít liány smrti abys zjistil že všechno už máš. Bliješ žáby, bliješ hady vidíš se zevnitř, klátíš se v mátohách. Kotouče barev v hodovní sluji mamutí ptáci po řece plují. Opustit tělo a do vyšších sfér vyblitá duše nabírá směr.