Master's Hammer Kult mládí a mrazu 1. Kult mládí V jantaru zalitý pavouk zatoužil po mouše zkamenělé ve vedlejším valounu záhnědy sto milionů let uleželé. Proč věčný fujavec jedovaté pižmo klade mezi nás když soumrak špinavec barvy míchá? Když vzkřísils kdysi jednoho dvounohého monstra s půltuctem končetin pomineš? Přiznej druhům jiným práva podobného na zmrtvýchvstání vyhynulých species. Však příroda svou uměleckou formou vyjadřuje nadpozemské síly - orientaci k bahnu kolmou dva kamínky jantaru se slily. I vzbouřily se myriády zakončení nervových v kotli se něco s mlaskotem hýbe úsvit šlemu buněk hybernovaných Hexenkessel der Liebe! Stratigraficky významná zkamenělina vyjadřuje emoce zabarvením amoeba kaboní se do zlatova gigantická chapadla se v živá mění. Předchůdci prvotních troglodytů přicházejí državy své obsadit vrcholy nebetyčných štítů též nížiny znovu si podrobit. 2. Kult mrazu Mrzne dobře i v jemných vlásečnicích rybničních hvozdů a křovin. Psychoteror mrazu je přítomný. Má příchuť skla a paralýzy a třes co brání pažím zdvih chladnokrevná pára, šlahoun mízy tekutý dusík z průrvy dých. Koho neseš na svých bedrech ponorná ty řeko? Pachole, co ve tmě ssálo netopýří mléko. Snažím se prozkoumat to zřídlo geometrii krystalu jádro, co dávno vystydlo a duši obecního močálu. Mrzne dobře na bulvách skřípou víčka a mezi kmeny prošel stín a zase zmizel do hlubin. Dle glaciální kosmologie prostor věčné ledy plní svět dutě vypouklý je a stolek už se pod prsty vlní. Duchu Hannse Hörbigera pokorně Tě prosíme vysvětli nám kam se teda všichni slepě řítíme? „Vzdálena od rozbředlosti pod nulou teprv slova zrají permafrostem ku věčnosti ledy ať raděj nepukají.“ „Mrzne dobře a bude mrznout ještě líp blíží se orbitální disfunkce: dráha Země jest vychýlená a vzdaluje se od Slunce.“