Master's Hammer Ritual Pád modly Mohutný èerný dým z útrob zemì, nebesa krvácejí, rudé skvrny na snìhu záøícím stále se zvìtšují. Je pravdìpodobné, že nìkdo nahoøe marnì a zoufale se snaží smývat høíchy svìta - je tìžké proklínat, co již dávno prokleto, nelze nic napravit, když sémì Zla již dávno zaseto! Tvùj pomník skrývají plameny hladové, až k nebi zdvíhá se dým, my už budem umírat s požehnáním nièitelé falešné víry! Žáláøníci nebes, váš ráj je vìzením, dejte mi jediný pevný bod ve vesmíru - Peklo! Váš pomník rozdrtím jediným úderem, posledním úderem! Každý z nás ...! Vaše srdce pøetékají hnìvem nemilosrdným, chtìjí se zbavit zátìže, pro kterou tam místa není, tìch prolhaných vøedù na bušících svalech, koneènì svobodných, teï už je to nìco víc než rouhání! Odporné symboly svatého tìla - sveøepé pohledy obìšencù, z jejich sádla jsou uhnìtena, tisíce nožù vyrývá znamení: každý z nás zabíjí Boha! Doneste k onøadu bøemeno své znetvoøené k obrazu jeho, to astrální pojetí je velmi silné, jeho jádro musí být probodeno. Rozžhavené ocelové hroty projíždí tajícím voskem, zaniká svìt podlých vìøících s dutým mozkem! Geniové Tak jako v smrtelné agonii prožíváš život uplynulý, poslední západ slunce promítá krvavé stíny - obrazy z druhého bøehu na stìnì pohyblivé, úzkost podøizují hnìvu, elementálové! „Otèe, proè jsi mì opustil?“ „Protože víra tvá je silnìjší než já!“ „Já vím, už tì nepotøebuji, geniové bez pohøbu vcházejí.“ Do øíše strašlivých tajemství, kam mají pøístup jen zemøelí vedeni zákonem vítìzství, neèekat, co „osud“ nadìlí. Na nás už neplatí terror andìla sebeklamu, Leviathan otvírá svoji tlamu! Èerná svatozáø Ty spatøils hoøící èernou svatozáø, toho, jež káže nám, že život je pøeludem kynul Ti - za mnou pojï - ty skryl jsi svoji tváø, marnì jsi vážil pou za jeho pohledem. Až brány sedmi pekel budou dokoøán, pozdì je pøemýšlet, co mìl jsi dìlat døív, varuj se úmyslu vstoupit nepozván, Tvou duši pohltí jen ledový masív. Úlomky tìžkých kovù se øítí temnotou, dvì oèi záøí v dáli s klidem lhostejným, žádný tvor nepronikne jeho samotu, není-li Zlo živlem pøevládajícím. Bolesti existence rázem pochopíš, bez formy zlo - - èisté v každém z nás, v tu chvíli ucítíš dech ïábla mnohem blíž a žádné otázky už nebudeš si klást. Vìèný návrat Na pøíšerných paprscích vodních krystalù mrazivou vìènou nocí kmitají ohnì pomalé a tiché jazyky plamenù doutnající zkázonosná Vùle. Vždy sami sobì jsme symbolem spásy nepøežijí nic netušící pentagram na hrudi každého z nás - znamení vševyjadøující. Tentokrát nezazní žádný signál nzbouøení duší, co nevrhaj stín Pekelné zvony jsou zbroceny krví a zvoní k vìènému návratu aaaaaaarrrrrrrgghhhhhh! Dobøe znám to místo, kam všichni stejnì patøíme, nevìøte prolhanejm držkám prorokù Bùh je teï náš sluha a Satan jak by smet - ty dva pacholci už mì dávno pijou krev a smrt je konec jenom pro nìkoho zato my vám ještì ukážem co to znamená, co to znamená - dívat se Mistrovi do tváøe! Jáma pekel Vesnice hoøí, nocí jdu sám, zkrátím si cestu pøes pole lán, obklopen dýmem, na konci sil, aè smysl neznám, jasný mám cíl, vìdomí ztrácím a pøece bdím, vede mì Ïábel, tam dolù - k svým. Snad jsem již mrtev, pro tento svìt, Satan však sílu vrací mi zpìt, koneènì vidím pekelný chøtán, do žhavých temnot vøele jsem zván. S tìlem již nehmotným pøicházím blíž, za mnou se zavírá železná møíž. Jáma pekel, stokrát prokletá, jáma pekel, krví zalitá. Teï sloužím Ïáblu, smrtí a zlem, roznáším zkázu, jsem démonem. V každém stavení èerný oltáø, na každém obraze je moje tváø. S hrozivým smíchem vracím se sem, pøíznivci Ïábla padaj na zem. Èerná je touha, bledá však krev, kdo není vyholen, sklidí mùj hnìv. Marnì se pachtí, modlí a sní, démonem stát se ne každý smí. Posedlí vztekem vesnici boøí, marnì vše dìlají, marnì stoh hoøí! Útok (dedicated to A.S. La Vey) Dvakrát tisíc let pykáme za nìco, co jsem nikdy neprovedli, dvakrát tisíc let trpíme za nìkoho, koho jsme nikdy nevidìli. Tady a teï! hnijeme za živa. Tady a teï! bída, smrt a nuda! Ten, kdo mi øíká: „nesmíš“, je mým nepøítelem úhlavním, teï pozná to, co mi zakazoval, malý, nepatrný útok zaèíná! Starý kulhavý pes musí být sežrán vlastními dìtmi, nebo oni budou pod praporcem silných vládnout na Zemi! Tady a teï - Alfa a Omega! Tady a teï - osud ve svých rukách! Víru, která muèí, rády zlikvidují její obìti, vašeho spasitele vìšíme za nohy - už se ve vìtru klátí! Tady a teï vidíte Božího syna, tady a teï jeho svíce zhasíná!