Žrec
Paměti
1. 1066
Byzantského posla
v kruhu s katechumény
slyšte jak budou
v posvátném háji zvony bít!
Krví a Kristovým mečem
učiv nás svornosti
jediného boha
teď každý musí v duši ctít!
Jakživ neslyšel jsem
cizáckou víru hlásat moudrost.
Navždy přísahal jsem bohům svým
v ratarské svatyni věrnost!
Pošleme na smrt věrozvěsta!
Hlavu obětujme bohům!
Každý ten budiž sťat
pro nějž je návrat slunce
noc svatojánská.
Sám sobě bude kat
zhyne, toť vůle je
velkomoravská!
Na smrt pošleme věrozvěsta!
Hlavu nabodnem na kopí!
Přizvi žerče mrtvé druhy
vyzvi bohy!
Pro hojnost a v brtích dost medu
přijmi oběť z našich mlat.
Pro slávu mého rodu
dej vždy našim krbům žhát!
2. Smrt a mráz
Jeřábů koruny rozvíří
čeří vítr trávy na vrších.
Zamrzlou půdou se derou výš
barvy z hlíny z kamení.
Větrné stráně vrchovin
dusot ovcí sněhobílých
zmate zimu, která pak neztrápí
jenž pak neztrápí nás!
Volání starých pastevců
duchové pastvin vyslyší náš hlas!
Mračna se rozplynou
vysvitne slunce a nás neschvátí
nás neschvátí mráz!
Zimo zimo hybaj hybaj hej!
Na útěk se zimo dej!
Zimo zimo hybaj hybaj hej!
Na horách domov hledej!
Ledovou rukou
sníh krajem rozpráším!
Co kde zřím živého
vichr ať odnáší!
Přinesu do vašich chalup
jen smrt a mráz!
3. Vítr na polích
Pohlédni bujný větře
na mou košilku tkanou.
Po kapsách jejích ať kroupy se roztrousí
rukávy jejími blesky a hrom zardousi.
Jarní vítr na polích
v oblak vzdouvá sníh.
Sníh, co roztává v závějích
sníh, co roztává v pamětích.
Jarní bouře v zahradách
trhá planý hrách.
Hrách co nechává kvítí v snách
hrách co nechává světlo v tmách.
Pohledl bujný vítr
na mou košilku tkanou.
V kapsách a v útrobách kroupy on roztrousil.
Pažemi v rukávech blesky a hrom zardousil.
4. Čarovná vrba
Blízko prý vrb jsou lány
jedna zhojí šrámy i rány.
Kořeny - starců žíly
co krve v bitvách prolili!
Jdi synu, jdi tam v noci
ta vrba dá ti pomoci.
Nařezej snůšku proutí
ve věnci cestu pak najdou ti!
Za obzorem za sedmero vrchy
větrem tu uhání statný hlas.
V zářícím víru vlasů slunce
podřimující kraj se z hlubin noci probouzí.
Naslouchá tónům, které vzdouvají se v bystřinách
v řekách i na mezích.
Kdo kdy slyšel zpívat starou vrbu?
Duní vykotlaný kmen!
Uvadlý blatouch rozvil květy
snad přece pravda je co báby vypraví!
Není nač čekat vždyť už první kohout kokrhá
tak rychle, věnec vít!
Dobrou jste radu dala matičko milá
duše má kalů všech se rázem zbavila!
Usychající strom taji opředený
proč právě v něj dali bohové sílu?
Usychající strom taji opředený
kdy přijde den kdy už větve navždy skloní?
Dobrou jste radu dala matičko milá
tělo mé stará vrba mi uzdravila!
Přijde den, kdy zhořkne lidská mysl.
A jen shnilé dříví tlí dál v pamětích.
5. Bída
Na čtyři petlice plátna na tisíce
truhlice střežené železnou obručí
řídnou mé kosti!
Ztrať se bído
sejdi nám z očí.
Ztrať se bído
sejdi nám z duší!
Ztrať se bído!
Klíč od zámků nemám
odjinud si ukovám!
Veškerou vaši čest vám uloupím
sílí mé zuby!
Falešná dívčina plakala
když svého milého poznala.
Když tebe poznala.
6. Paměti
Zůstalo bláto na hladině
studánky na Vysočině.
Dál nebe nést síly nezbylo
nebe se rozbilo.
Sbírala dívka u pramene
střepy z voděnky studené.
Z nich malý džbánek blátem slepila
ze studánky se napila.
Z listů v starých herbářích
slož knihu pamětí
mého kraje pamětí!
Nechoďte faráři ke studánce
voda v ní nejde posvětit.
Nestavte páni křtitelnice
nechcete-li smrt přivodit.
V prach rozpadlým povříslím
svaž knihu pamětí
mého kraje pamětí!
Za každý práh se vloudí
a vábí do nových zdí
na starých kořenech
které rubci nevymýtí!
Zachvívá se zem
nebe se tříští
za kamenem se kámen bortí
kostelem padá zvon
a všechno ubijí!
Při hromničních svících sám
čti knihu pamětí
mého kraje pamětí!
Lyrics in plain text format
